OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na poměrně dosti neotřelém žánrovém soutoku staví alernativně metaloví finové MEDEIA. Uslyšíte zde úlomky black-deathu, metalcoru, grindcoru i gotiky a u mikrofonu jako bonus nenaleznete nikoho jiného než Keijo Niinimaa z ROTTEN SOUND. Žánrový pelmel však tvoří homogenní směs, žádné křečovité nebo vyumělkovaně šroubované přecházení ze stylově různorodých částí se nekoná. Není nouze o bohaté hudební nápady, ať už jde o melodie nebo metalové riffovačky, vše v sobě snoubí dva základní elementy. Tím prvním je technická bohatost a druhým silový nekomprosiní tah na branku při zachování jistého atmosférična. MEDEIA tak působí jako rozjetý, černými růžemi a gotickými svícemi ozdobený buldozer, který bez problému zdolává nelehký terén aby vás mohl nekompromisně nabrat na svoji radlici.
Abych řekl pravdu, po prvním poslechu jsem zdaleka neměl z desky „Cult“ tak dobrý dojem jako nyní, kdy mám za sebou těch poslechů několik desítek. MEDEIA není kapelou na první poslech, motivů a nápadů je zde požehnaně, vše se promíchává v poměrně zběsilém tempu a mě opravdu místy napadá, že to zní, jako by se čelně srazili ROTTEN SOUND a staří CRADLE OF FILTH. Metalové sekanice zasypané technicky brilantními finesami vyrůstají ze starých kovových kořenů a přece se nedá říci, že jsou jakkoliv archaické. Rytmika je efektivní a hraje více pro kapelu než pro sebe, občasné nervózní klavírní doprovody působí sice lehce klišovitě a to se dá říci i o syntetických klávesových plochách, které jsou roztažené na pozadí mnohých fragmentů, ale funkci dobarvovače atmosféry zvládají více než dobře. Velkým klenotem je samozřejmě Keijo Niinimaa, jehož nelidská a patřičně vyškolená poloha hlasu neuveřitelně nakopává celek kupředu. Velmi příjemné překvapení ze severu.
Melodie, údernost, tah na branku, agresivita i atmosféra – to jsou slova, která nejvíce vystihují severský uragán, ve kterém u mikrofonu káže Keijo Niinimaa z ROTTEN SOUND.
7,5 / 10
Keijo Niinimaa
- vokál
Samuli Peltola
- kytary a vokál
Laura Dziadulewicz
- klávesy, syntezátory, vokál
Samuli Kuusinen
- baskytara, vokál
Janne Putkisaari
- bicí a vokál
1. The Lowest Filth
2. Cold Embrace
3. Descension
4. Devouring
5. Through Sacrifice
6. Manifestation
7. The Architect
8. Made Flesh Again
9. Unholy Communion
10. Ceremonial
11. The Unseen
Cult (2008)
s/t (2008)
Quantum Holocaust: World Domination (2006)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Fullsteam Records
Stopáž: 30:16
Slušná hoblovačka
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.